Dneska.
Dneska.
Nebudu myslet na světa shon.
Miliardy pnutí.
Bez dojetí.
Nebudu loutka v davu.
Budu se ladit do úsměvů.
Možná i teďka.
Zadýchám z duše přístavů.
Jsem žena Blíženec.
Mávám rukama.
Cítím občas klec.
Není to kec.
Učím se úsměv
ještě dnes.
Špatný dne
uteč.
Zapudím křeč.
Hned a hned.
Komentáře (12)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk
Ani loutka z davu ani panenka na hraní ...
Přeju Ti ať nikdy neucítíš nitek tahání :-)
09.09.2021 13:05:58 | Alice Ptáčková
to nám ty tři devítky v kalendáři, dneska tuze pěkně Září...
super!:*
jo - klece jsou blbý, ale pěkná vypolštářovaná cela by občas bodla:D
09.09.2021 11:09:58 | Sonnador
V náruči mé zapuď ihned křeče !
Hezkého nic Ti ...
Přes den neuteče :-)
09.09.2021 10:56:07 | Fialový metal
Děkuji. Panáka si dám. Bude dobře. Tam ta dam. Žiji a tak se prodýchám. Možná pomůže i víno z Moravy. Chuť k životu se dostaví. Ví a ví.
09.09.2021 11:08:08 | mkinka
Opojení v závislosti na ódy
(asi nemám)...
Víno hledám ...
Vodu si nedám ...
Vůní hvězd se nechám svést ?
Budu kvést !
Dávno i včera jako DNES ...
Spěchám !
KAM ?
Sám !!
Jsem (TÍM VŠÍM) znám ?
***
NE ... jen OPOJENÍ ze zatmění Měsíce i mrzké mysli ?
Působí jak odstředivé síly vesmírného dění !
A rozmanité chtění :-)
10.09.2021 02:11:27 | Fialový metal