Samota umělce

Vnitřní zrak mlží samoty oblaka,
v oku třetím slzu způsobit umí,
obklopen lidmi a samotou zároveň,
prosí, ať Slunce v duši tmu ztlumí.

Protože nevidí oko barvy teplé,
z ledu formuje obrazy světa,
šedou maluje oblohu za dne,
bez Slunce nepozná, či naděje vzkvétá.

Ví jen, že ta umírá poslední,
a zatím nepřišel její čas,
že po noci dlouhé jednou se rozední,
barev paleta odhalí se zas.