Tahle cesta byla dlouhá,
v hrudi ostré kameny,
s každým nádechem žebra praskají,
ale tahle cesta bude dlouhá.
Vlevo pomník mrtvých citů,
byl jsem tak strašně down,
a když si uvědomím,
kolik času jsem ztratil,
pomyslím si,
damn.
Ale tahle cesta bude dlouhá,
v sobě tolik kouře,
ukážu ti bolest ve slovech,
a až se Slunce zatmí,
zevnitř sebe vyliju stínů moře.
Chodíte pouze po povrchu,
ale já letím ke hvězdám,
občas se svíjím v malé kobce,
pak se na vás usmívám tam z vrchu.
Slova na papíru, pro ně já dýchám,
jako při alergii na povrchnost,
nápady kýchám.