Smutek

Jala jsem dát smutek pod hladinu.
Voda poradila.
Nadávkuj ho.
Rozděl na třetinu.
Slzy byly rovné bez rýmů.
Chvěly se a prosily o almužnu.

Z pláče dávila jsem se kameny.
Prosila o život jiný.
Vzpomínky ať nejsou kruté.
Zadupat násilí polknuté.
Mlč a ztrácela jsem řeč.
Stále z toho pořád křeč.

Umřu i s bolestí
a zalknu se nad něčí hloupostí.
Uhasínám bez knotu v potu.
Ďábel občas našeptává,
doutná dým zazděných myšlenek.
Řvu tiše a zavírám oči.
Chci říct, že stále kus mě tančí.
Kus živé i mrtvé vody.

Života sesypané schody.
Dopíjím džbán vody.
I nevíra k sobě patří.
Lucerna svítí z jiné svíce.
Vlastní síla
uhasíná více a více.

Těžké mám ruce
a svírám svíce.
Zemřelí nevstanou.
Končím všem poklonou.
Svou krev dávám zástavou.
Další dějství za oponou.