Když zůstaneš i na snídani...
Když zůstaneš i na snídani...
Anotace: ...
Daruji ti svoji kůži,
budeš-li předstírat,
že mě máš rád.
Daruji ti svoje vzdechy,
budeš-li se ke mě znát.
Daruji ti svoji něhu,
zahraješ-li si se mnou
na štěstí.
Daruji ti svůj cit,
doneseš-li mi růži
z předměstí.
Daruji ti přítomnost,
když zůstaneš
i na snídani.
Daruji ti budocnoust,
mohu-li se stát
tvou paní.
Daruji ti vše, co mám,
poskytneš-li mi bezpečí.
Tak prosím neodcházej,
protože samota mi nesvědčí...
Komentáře (7)
Komentujících (7)
Doporučit
Tisk
Smutná, přesto tak krásná...
07.10.2021 22:36:33 | Jaruška
Samota tíží, člověk by se vysvlékl z kůže a obětoval mnohé. Tvé laskavé srdce si však musí někdo upřímně zasloužit, milá Klárko.Opatruj se a držím pěsti
05.10.2021 00:11:24 | Akrij8
Nikdy člověk nezůstane tak úplně sám (lidí je miliardy.) Jen slepý, hluchý... a ten s frigidními prsty, který v srdci teplo nikdy nenahmatá.
Daruji Ti - obdiv*
04.10.2021 23:15:01 | šerý
Ježíši Kriste, jak může báseň s tak zdánlivě prostým motivem zabolet u srdce...? Samota je někdy tak tíživá, že se útěk za někým, kdo její neodvratnost dočasně odvrátí, jeví jako (jediné) příhodné řešení. Bohužel, dokud člověk ze samoty utíká, protože ubíjí jeho duši, ani hřejivá přítomnost druhého člověka nezahřeje... Ale to jistě není žádná novina.
Přeji vše dobré, milá Klárko *.
04.10.2021 18:28:25 | Rozmarýna