Duch

Každý den v ulicích tě hledám,
kdysi jsme běhali volní jako vlci,
tvůj dotek v dystopii postrádám,
ubozí červi topeni v cizí moci.

Cítil jsem, získal jsem, ztratil jsem,
co bylo nezměním, co bude mě možná zabije,
a co ze mě zůstane, to v půdě studené,
ve tmě a odloučení pomalu shnije.

Vyšla jsi ze stínů naší viny,
i přesto, že jsme nesvedli žít,
a do prsou si vráželi klíny,
ale spatřil jsem tě, možná to byly vidiny,
brzy se zase shledáme,
až se spolu vrátíme do zamrzlé hlíny.

Nebude tam žádný vzduch,
možná se zjeví můj bloudící duch,
který zaživa neměl příliš mnoho vzpruh.