Utíkám.

Utíkám z peřejí.
Není kam.ˇ
Život z krachů dám.
Tisíce bran.
Která se otevře?
Prodýchám.
Stesk. Úzkost. Žal.
Na všechno člověk sám.
Kočka je jediné,
co mám.
Vrní a zažene chmur van.

Nejsem chromá,
zatím stačilo málo.
Dítě nevědělo.

Já vím.
Prsty ohýbat zřím.
Dítě tříleté hledí
a cítí,
co nevíte.

Mami, proč nemohu vzít lžičku?
Proč jiná jsem trošku?
Bude to lepší někdy
a je to navěky?
Mami,
proč brečím u věty.
Vajíčko nejde jíst.

Já nechci, aby jsi mě krmila.


Chci sama.
Ty to víš.
Nářek.
Nic víc.


Pak rajský plyn.
Je malá.
Doktor Fára u toho byl.
Pak přivázali mě k posteli,
abych se nehýbala.
A já řvala.
Sestry.
Ona tak malá.

Zpětně dověděla jsem se,
že nesrostlo to tak všem.
Tak živý zázrak jsem.

Mám cvičit rybičku,
když podala jsem ručičku.

A druhá ruka čekala mě.
Sestry vítala jsem bravurně.
To je ta, co brečí
i v druhém domě.
Přijali mě. Chválili mě.

A pořád jsem dítě.
A Ty tříletá.
Obdivuji Tě.