Stížnost na život

Jak mám rozumět světu,
který se s Tebou podobal růže květu.
Bez Tebe však ho jako prázdný pokoj vnímám,
Z okna do dály za Tebou se dívám.

Jak můžu chápat Tebe,
když si mě za ruku chytla a vzala do nebe.
Nahoře však mě pustila a běžela dál,
To jsem Ti jen za pár momentů stál?

Proč mám být na světě,
kde mé sny sedají na závoj kometě.
Na chvíli přijdou a pak mi hned uletí.
A že všech stran slyšíš, jen slova útěchy.

Nechci se učit a nic z toho chápat,
je to jen dalšího průšvihu základ.
Schází mi chuť snažit se jít zase dál,
Nemám už sen co by za něco stál.

Vím, že zas za rohem můžu potkat krásu,
jenže už v tom nespatřuju spásu,
Všechno se jak ten svět dokola točí,
Přál bych si napořád už zavřít oči.

Proč jen to nemohlo trošku líp skončit.