Život

Malá holka prosí o slovo.
Cítí olovo.
Znamení Ábelovo.
Chodí, měří, klečí.
V tichu brečí.
Jen píše do papírů.

A slyší, že je to k ničemu.
Slzy a duše, jak po flámu.
Přestaň psát
zní slova jako kat.

Knihy se ztrácejí
a cítí hlad.
V citu je zraněná
a třese ďas.

Pak cítí středověk,
co pálí knih měch.
Jen koktá a nezná svět.
Svět není škatulka
a nechce jí rozumět.

Rozprášených milióny vět.
Prach odpovídá a ruku podá.
Hromádka se sype i skládá.

Déšť jí zasytí a stříká.
Potlačené slzy dojmou i varhaníka.
Duše žije a do deníku píše.
Život je zrada a klišé.
Má slovo a s tím kluše.
Je to vaše Jituše,
co píše a nekouše.