Zapomeň

Vidím to jako včera,

tvůj úsměv a pevný stisk.

Kolena se mi tenkrát podlomila

a já věděla, že nic nebude jako dřív!

Deset let uběhlo jako voda,

výročí však se mnou neslavíš.

A mě to v srdci tolik bodá,

že ke mně stále nepatříš!

Tak sedím tu schoulená,

chci zaspat tento den,

Nejsem už holka statečná,

nemám už sílu snít svůj sen!

Co zbylo z mojí pohádky,

o domě, o lásce, o nás dvou.

City a vášen pohasly,

tak mé jmeno zapomeň!