V metafysičnu

Konec přeludům pozemským,
konec útrapám v tomto blátě,
smrt představám těmto zlým,
smrt tělu, co popírá tě!

Opouštím toto místo prokleté,
ve kterém duch můj se dusí,
někoho jiného teď zaslepte,
já poznal jsem vaše hnusy.

Procitnul jsem a teď usínám,
sen pravdy na věčnost mě odnese,
kde dá mi zrak, jenž vám tady není dán,
vám bloudícím tímto pralesem.

V nečasovosti a neprostoru,
v tom, co v pravdě metafysické,
kde podstata bytí v pravzoru
dřímá, kde není tělo lidské.