Růžový sadista

Růžový sadista

-----------------------------------------

Ustřihnul z růžového sadu květ.

Rudou růži, co zavoněla hned,

v železo proměnil sobecký jeho cit.

 

Růže z železa,

ač bez trnů je - bodá,

a duše z růže krvácí.

 

Když však její duše zvadne,

kdopak jí hnojivo podá,

když ne Sadista růžový?

 

Železná růže chladným kovem páchne,

však on tomu smradu navykl už snad.

A když se ho zeptáš,

kam srdce z kamene ho táhne,

odpoví:

 

Do Země věčné pohody,

kde růžový jeden kvete sad,

kde dva blázínci jsou chyceni

v jejich snách snad napořád.

 

Tam on, Růžový sadista,

o keř z růží pečuje

- i když je to oba zraňuje -

o keř z růží s vůní máty,

s vůní, která zabíjí.

 

Růžový sadista však z té

vůně růže hořkosladké

radost má, ach,

radost má.