Třináctá komnata
Třináctá komnata
že jsem blázen.
Já jen dopadla
tvrdě na zem.
Polkla jsem
a nedýchala.
Ani nevzlykala.
Pro to dítě nemluví.
Šeptal duch.
Má okovy.
Život ho nebaví.
Zvířata nepotřebují slova.
Nemají otázky znova.
Žijí jako věta holá.
Jsem zpola promočená.
V trusu zděšená.
Proč?
Kolotoč?
Mlčení a vykroucení.
Labyrint je dění.
Těkání a pohlcení.
Nedotýkej se.
Tvrdé odhalení.
Zděšená z každé stěny.
Znechucení.
Duše i těla zneužití.
Jsem jiná.
Mé je z krve žití.
Jedna číše.
Mokvá slovo jako olovo.
Žiji se špínou na sobě
a končím hotovo.
Bože, nemohu za to.
Komentáře (16)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk
Jsem jiná.
Mé je z krve žití.
tolik bolesti v pár slovech...
to je má nota, mám rád tohle "sebemrskačství", to člověka posouvá...
Líbí moc!
25.11.2021 21:22:49 | Nazgulll
...život je trauma sám o sobě...;-) mít tak hroší kůži nebo být tak úplně tupej a nevnímat to...nadměrná vnímavost(mindfulness) může být taky třináctá komnata...
25.11.2021 18:23:39 | Marten
Ještě k této básni. V budoucnu bych chtěla pomáhat ženám s posttraumatickým syndromem. A proto jsem tuto báseň napsala. Třeba pomůže i těm lidem, kteří mají v sobě děsy a mají strach je řešit.
25.11.2021 11:40:28 | mkinka
Pěkné obraty v textu, drž se .)
25.11.2021 11:38:58 | Constantine
jejda, koukám, to je dneska nálada ve vzduchu... myslim na Tě a objímám, nesmuť moc Jitulinko:*
25.11.2021 11:38:04 | Sonador