Rozloučení

Rozloučení

-----------------------------------------------

Zazvonil telefon v pondělní večer,

tak jako vždycky, od milé babičky.

Mně však srdce zmrzlo a tuze jsem brečel,

navždycky usnula vprostřed své světničky.

 

Vyřvu do světa, že puká mi srdce

že nejsi tu, že se to muselo stát.

Vyřvu do světa že trpce jsem zhrzen,

že poslední rozloučení chci Ti dát.

 

Loučím se, jde mi to proti srsti,

bys déle pobyla – moc bych si přál.

Loučím se, osud má Tě dávno v hrsti.

Šedý pták Tě už v dálné kraje vzal.

 

Nechť srdce Tvé rozkvete v zemích, kde není

už pražádný krvavý duše bol.

Nechť vstoupíš v světy, kde slyšet je ptáčků pění,

kde vesele zní dur i moll.

 

Odleť – a počkej tam na mne taky!

Vždyť v zemi té je místa dost.

Odleť a vznes se až nad všecky mraky.

Až doletíš, odejde neradost.

 

Byla jsi moje slunečnice

a z krásných slůvek jsi pletla sítě.

V podzimním vichru však zhasla Tvá svíce,

přesto věz, že navždy miluji Tě.