Nečas

Zaklepal u dveří,
když listy se vzdálily stromů.
Že už jí nevěří,
pak ztratil se do ticha krovů.

Střevíce stříbrné
klapaly po schodech rovů.
Pouto je zlomené -
prstýnek z nebeských kovů.

Do oken bije kal
kácí se dívenka v bolu.
Padá a padá dál,
Slunéčko zapadá v horu.

Poslední dívčí žal
zmáčený lehá pod skálu.
Panenku bílou vzal
tatíček do smírčích sálů.

Blátivá jáma, v ní
chuděra v dřevěném šálu.
Deštěm klid, jak když sní
samotná ve stínu valu.

Růžička na spánek
od chlapce se slzou k páru.
S podzimem vánek vzal
duši, jak lodičku, páru.

Nese jí oblaky
po vzletné dále od hromů.
Nese jí nad mraky
ke Slunci vrací se domů.