Je ráno.

Pračka mluví do ticha.
Den kýchá a vzdychá.
Noc bez spaní se obléká.
Čaj na usmíření
zdí churavění.
Zas píšu další den.

Dívám se ven.
Lapám zvuky zvenku.
Čaj zaplnil jamku.
Ucpávám si uši.
Už nechci slyšet další ne.
Odpouštím neudělané.

Tělo z postele protáhlé.
Už se rozednilo.
Pračka pere chmury.
Budu čistá a přebolí.

Bojím se mluvit.
Mám strach chodit.
Co je vše špatně?
Chcú dlaně a vybrečet se na ně.
Zbývá dožít a neskučet na dně.

Šašek se zvedne
a nitro bolí.
Je divný pro okolí.
Ono neví.

I hořkost se přejí.
City smutně dojí.
Věří mrtvé naději.
I to je umění.

Přežít, když jiní nevěří.
Ládovat sen ze zákoutí.
Do ruky vezme
milované zátiší.

Slza padá.
Jas barev utiší.