Klam

Temná místnost, všude ticho

zrazu malý človíček.

Přišla zima, přišlo chladno

držíc dlaní pár svíček.

Smutný výraz, žádné štěstí

pohlcen zlou temnotou,

přestože tak krásně básní

neprojde už žádnou hrou.

Napovrch jde všechno skvěle,

ztrácí ovšem naději.

Zda ho někdo rozesměje?

Když upadne v kaluži.

Kaluž plná temným strachem

plnící se víc a víc,

klame ho i vlastním zrakem.

Vyjde mu snad někdo vstříc?

Najednou však světla svítí

přišla krásná holčina,

ze srdce se stalo kvítí

vznikla čerstvá novina.

Klukovi se holka líbí

úsměv, oči jak má být.

Jejich vášeň rychle sílí,

nad hlavou jim létá třpyt.

Kluk zavírajíc své oči

hlavu mírně nakloní,

pocítí, polibek slasti,

jenž ho navždy uvolní.

Kluk odhalí své zorničky

nechápajíc v duchu svém,

hned otírajíc slzičky,

neboť všechno bylo pouhým snem.