Dávno vím, že trest je nic oproti vině.
Nemůžeš rozepnout ty okovy, tak tě dál drží na dně.
Furt si držíš ten úsměv, ale tam uvnitř, je zle.
Něco tam uvnitř, už tak moc dlouho hnije.
Každá z těch zahnisaných ran, vzala si kus tebe.
Máš takovou volnost, stejně jsi furt v cele.
Otevři ty oči prosím, máš to jenom v hlavě.
"Jsou mříže, na dveřích v mém pokoji,
ale jsou jen psychické, takže můžu dělat cokoliv."
-Páya 8. Ledna 2020
Občas mě to hituje a nemůžu se schovat.
Takže zbývá si jen lehnout na zem a čekat.
Zas jsem vzal ten nůž, krev teče jak řeka.
Mami, neměj strach, už nemusíš spěchat...
Moc dobře vím, jak je těžké zachovat alespoň střípky naděje, když ti všichni kladou na srdce, že ještě musíš vydržet, že to bude dobrý a tvoje snaha se ti stokrát vrátí. Už nikdy to nebude dobrý, už navždy budeš mít v srdci obrovskou díru, velkou jako Grand Canyon. Ale i Grand Canyon jednou nebude nejnavštěvovanější kaňon světa, i Grand Canyon jednou vyjde z módy. V srdci budeš mít vždycky obrovskou díru, ale nemusí být tak vyditelná, může být někde daleko, neznámá a tebou zapomenutá. Stejně jako Grand Canyon, který tady bude stále a vždycky, jen nebude tak známý a oblíbený.
11.01.2022 10:55:51 | Gloria.a
Pravda, i ty nejvíc hezké nebo smutné vzpomínky jednoho dne prostě vyblednou.
11.01.2022 20:12:52 | NPPPP