.

Psychický nátlak, kterej neuměl jsem řešit.

Nečekal jsem na zázrak, já preferoval  hřešit.

Potom relaps, začal jsem lidi kolem děsit.

V kapse nosil smyčku, ale nechtěl se oběsit.

Tachometr jen na oko, pak do zatáček klopit.

Zajímavý to období, kdy bavilo mě se dusit.

Každej den byl pod parou, sám sobě hnusil.

Psychický nátlak se stupňoval, já rozhazoval prachy.

Nakoupil jsem spousty, abych udržel si stavy.

Celkem rychle toxickou, do tý mojí blbý hlavy.

To se pak špatně žije, přestával rozlišovat barvy.

Ztrácel všechno kolem, převážně svý nervy.

Vzdal všechny boje, přestal plýtvat slovy.

Kapituloval, přestal věřit na ty bohy.

Asi možná z nudy, vzdal se i poslední trávy.

Pak netrvalo dlouho, první dobrý zprávy.

Já se ráno probudil, neslyšel ty hlasy.