Tma, tmou pomaloučku se plíží k nám.
Můj milý jediný, můj nádech z temnoty.
Velký kámen na srdci nosím,
můj milý, proč mě ho nezbavíš?
Můj milý, pojď ke mně blíž.
Můj milý, ten kámen co uvázal kdosi na srdce mé,
táhne mě k hladině.
Do hlubin temných,
do hlubin podsvětí,
můj milý, můžeš mě kamenu zbaviti?
Můj milý, polibek poslední,
než okusím ledových dnů dech,
než okusím mrazivá skaliska temnot věčných.
Proč tolik smutku v slovech skryto
Proc stesku celá kopa
Báseň může křídla dát
Kdyz všude vůkol "slota"
17.01.2022 14:15:19 | Protos1182
Lepší slova psát,
než činy konávat.
Kdyby snad srdce mé, žalem puknout chtělo,
papír a tužka budou moje tělo.
Vypíšu se ze strastí, vypíšu se ze ztrát
a pak se zvládnu znovu usmívat.
17.01.2022 14:28:57 | Teschen
Vždyť tolik dá se dát
Najen papír o to muze stát
Vzdyt vyjádřit je třeba
Co by kdo mel kazdy rad.
Usmej se na papir
Vydrzi za nas vse
Vepis tam basne, obrazy
Co v mysli zraci se Tvé
17.01.2022 17:39:40 | Protos1182