Dneska jako vždy, loučím se plameny.
Vražedné pohledy, omluvy nezbyly.
Možná naposledy, nikdy jsme nebyli.
Mlátíme kameny, už žádný ohledy.
Když jiskry létaly, jizvy se ozvaly.
Hvězdy padaly, my už si nepřáli.
Hvězdy padaly a po bolavém smutku se usmály.Dech vzňal v jásot křišťály.
Anděl promluvil slovy. Ach ty brachu, žádného strachu. Jsem s Tebou, i když den se hatí a dobro se vrátí. Kdo má sílu v sobě, i když ho osud omlátí. I ten největší žal se prolomí. Vítr ví a bdí.
09.02.2022 23:45:46 | mkinka