Jugoslávská zima

Bída, hlad.
Člověk automat.
Krev a pak.
Táta kamarádky vypráví.

Hrůza z očí zní.
Svět slzavý.
I po pár letech
chodí po bolestech.
Žije tu už jako Čech.
Utekl s dětmi.
Všude myšlenkami.

Žena zůstala tam.
Neodešla.
V sobě chrám.
Čtu ho. Zrak upírám.

Jugoslávská zima
do sněhu dala krev.
Stále buší srdce
pro toho i toho dnes.
Vnuk v Čechách s ním.
Rodná zem je splín.

Rodiny šly proti sobě.
Nezapomíná. Vím.
Země je už rozdělená.

Historie zůstává.
Mrtví neobživnou.
Zmrtvýchvstání se nekoná.
Vzpomínka trýznivá.

Vnouček letí k dědovi.
Hlavně, že jsi Ty.
Děda odpoví.
Babička Tě také brzy uvidí.

Padá sníh do kraje.
Už jiná zima je.
Zaplať Pán Bůh, už se nebojuje.