Jaroslav Exner

Pradědečku, vyprávěj mi o válce.
Prababička nechce.
Tak jenom mě.
Prosím.
Předám to generacím.

Ach, holčičko, zlatá moje.
I z nebe vzpomínka pochoduje.
Má krev chce vědět, co je.

Tak podívej.
Přežil jsem , ale pořád mi není hej.
Tenkrát to bylo zlé.
Čekat na smrt šílené.

Bůh mě měl rád.
Byl mi kamarád.
Jsem tu a rodina mě má.
Náruč milovaná.

Raději nikdo nemyslel na to,
že chléb je příliš drahé zlato.
Bude zítra, nikdo nevěděl.
Óda zubaté měla příděl.
Holčičko, drž se dál.
Mluvit o věcech.
Jsem si přál.

Trauma mnou bolavá
vstoupila na záda.
Nikdo nechtěl slyšet
ten křik smrti.
Až po letech, maličká, Ty.

Zula jsi si boty
a do klína sedla jsi si.
Naděje mezi světy.
Štěstí mezi věty.

Holubičko leť.
Budu chránit Tvůj let.
Mezi bídou a nenávistí.
Nestaneš se kořistí.

Jsi holčička a ubráníš se neřestí.
Slzy rozvinou slova
a promluví duše citlivá.
Jen naslouchat se má.

I z nebe síla dá.
Jsi holčička,
co věřit nepřestává.
A moje,
co ze země síly dává.