Anna Primak

Kamarádko má.
V myšlenkách položená.
Z Kijeva a hodná.
Už je to dávno,
co jsme se potkaly.

Bylo to na pláži
a celý týden spolu trávily.
Ty o deset let mladší.
Já dělala Ti sestru,
která Ti scházela
a s Tebou se smála.

Bylo mi šestnáct
a pro Tebe to bylo akorát.
Rodiče se o Tebe nebáli.
Mě věřili a s Tebou nechali.

Pak jsme si psali
a přátelili.
Čas byl nadějí.

Teď nevím o Tobě nic.
Jen soužení.
Třeba přijde k Tobě vzpomínka.
Nezapomněla jsem,
I když už nejsi tak malinká.

Aničko, ať se Ti daří
i v předjaří.
A kostka války netlačí.

Den začíná.
Já přemýšlím,
jak kamarádka se má.
Už pár let mi přibývá.

Přátelství se nezapomíná.
Třeba potkáme se zas.
Až bude mír i správný čas.

Držím Tě ve vzpomínkách.
Dopis píši Ti zas.
Jako tenkrát.

Slyším Tvůj hlas.
Ty mluvíš rusky,
tak budeme si povídat.