Marie Kabátová

Víš, Jituško.
Jsi tak krásné miminko.
Kočárek s Tebou hřeje.
Jsi jako moje.

Víš, já si děti přála,
ale válka byla
a Tvůj prastrýc bojoval.

Za Masaryka a za vlast.
Krásná šavle i hodný chlap.

Vrátil se mi.
Zahrnula jsem ho polibky
a přála si ho mít navždycky.

Pak přišla druhá světová
a šel opět znova.
Vrátím se a já plakala.
Slib splnil
a opak mi umřel v náruči.

Nemoc z války byla obručí.
Já šavli mám
a do rukou Ti jí jednou dám.

Až odejdu do nebe.
Povíš příběh můj.
S láskou,ať nezebe.

Ty jediná víš, co jest kříž.
A zlé v dobré obracíš.
Tak holčičko, vyrostla jsi mi.
Milá a nad knížkami.

Víš, válka brala syny
a budoucnost zná vjemy.
Piš slunce do tváří.
Tvá teta Tě provází.

Nebe je věčné a krásné.
Ty dítě čestné.
Chovaly Tě mé ruce.
Líbaly Tvé líce.

Ty příliš malá.
já milovala Tě velice.


Milá prateto.

V Sedlově si se narodila.
Na hrob míří má kytice.
Ratboř Tvá stanice.
Pokoj Tobě
a děkuji za přání v bavlnce.

Z nebe máváš jako hvězda stálice.
Žiješ a miluji Tě ,
i když náhrobní kámen zdobí Tě.

Já píšu o Tobě.
Láska k vlasti a život plný strastí.
Ty nestěžovala jsi si,
ale jen milovala si.
Měla duši krásy.
Pamatuj, věčná jsi.
Navždy.