21.srpen 1968

Máma vypráví.
Nářek pronikavý.

Jituško, víš.
Byl to kříž.

V noci dunění.
V Praze temná každá skrýš.
To si ani nepředstavíš.

Ráno v ulicích tanky.
Šla jsem pro chleba.
Samopal jsem viděla.
Mířil doleva.

Jeli k rozhlasu,
já slzu utřela.
Bála se a nedýchala.

Pak výstřely.
Nějaké povely.
Já doma strachy klečela.

My byly doma samy.
Dvě skleslé ženy.
Tvá babička a já.
Doba zlá.

Víš, teď mám strach.
Rusko tvrdý brach.
Klepu se zase.
Železná opona
opět děje se.

S Ukrajinou nikdo
nesmiluje se.
Nespím.
Vidím ten křik,
co byl tenkrát v nás.

Pořád strach.
Režie smrti přízrak.
Duše krach.
Divná hra dává tah.
Bojím se i ptát.