Čas

Čas
Chodbou se vznáším vzduch polykám
nesnáším čas tak před ním utíkám
bojím se že mě přestane bavit strach
uvidím vraha i když to bude prach

Světlo měsíce skrz sklo mě užírá
noční ticho mou mysl tiše otvírá
přede mnou stojí silueta mrtvě temná
na dotek je hladká a velmi jemná

Dochází mi, že má mysl se přede mnou vnáší
miliony nálad, úvah a vzpomínek z ní srší
zjišťuji co vše v sobě skrývám
potichu si své soukromé divadlo užívám

Vše končí a mé já se opět zamyká
mám nemilý pocit, že mi něco uniká
s klidem se ve vzduchu čelem vzad otočím
v tom se do zvláštních pocitů namočím

Nechápu důvod pro vznik této změny
kolem je jen prach a holé stěny
zvláštní je, že pod tělem cítím zem
a každou vteřinou bezvládnější jsem

Kdybych svou mysl vidět nechtěla
a strachem své svědomí radši poctila
nebyla bych na kraji ničeho
mrtvá, chladná a bez všeho