Pachuť tulipánu

Pachuť tulipánu

Nasládlá pachuť krve
proniká do tmavé noci
zápasí se sebezáchovnou mocí
kdo z nich díl vítězství urve?

Pramínek jako spása ovládá zem
v očích strach, rty chvějící se vzrušením
duše uchvácená ostrým uměním
kosti křup křup křupají mrazem

Černý tulipán v duši je silnější než strach
zahalí myšlenky svou černou osobitostí
chceš cítit bolest místo zlosti
čekáš až se k tobě dostane krve pach

Strach už není v očích i lesk se ztratil
život v černé jámě upadl v zapomnění
duše bloudí v jiném rozměru – tělo tu není
nejsou smysly, city, jen ten tulipán se vrátil