Křik, prach, světlo, hrůzná rána.
Kéž se stínem stanu.
Hřib na nebi, pachuť slaná,
rána střídá ránu.
Velevrah si z krytu
užil svojí moci.
Sním o tom, že jsi tu,
sny však patří noci.
Spolu s celým Světem
končí všechna láska,
láska matek k dětem,
jak prohraná sázka.
Z moci vrahů světa
z měst jsou v mžiku ruiny.
Toť poslední meta,
pán byl nepokojný.
Velevrah si v krytu
pod zabitou zemí
jako zlato v sítu
zpívá: Dobře je mi...
Ano. Kéž je to jen báseň. Jinak velmi dobře napsaná. Někdy prostě nejde psát jinak, když má člověk v sobě tolik věcí, co potřebuje světu říci.
26.03.2022 22:16:03 | mkinka