Lepený džbánek

Měl jsi žízeň

a já ti dala napít

ze skleněného džbánku

 

Upadl ti a rozbil se

a já ho zvedla a slepila

 

A ty jsi ho znovu upustil...

a znovu...

 

A znovu

nalévám do rozpraskaného džbánku

A znovu se divím

že protéká

 

Že protéká mýma rukama

děravýma jako síta

bezmocnýma a bezcennýma

 

Jak se marně snaží

utvořit pohárek z dlaní,

aby zachránily alespoň trošku...

 

Odtéká jako rozmrzlý potok

a neohlíží se

a neptá se

 

Až vteče do širého moře

a ztratí se v něm, tak jak si přeje

Snad se konečně rozhodnu zapřít

a svoje střípky smést a vysypat

do tříděného skla

kam od začátku patří