Vzpomínka

Už je to dávno.
Čas pomaloval plátno.
Jeden čtenář z Olomouce
řekl krásně dlouze.
Pište o lásce.

Bylo mu přes osmdesát.
Bavilo ho poslouchat.
Přátelství a milý šat.
Vzpomínám a slova
násobím tisíckrát.

Tak píšu dál
čte je z nebe snad.
Verš umí radost dát.

Tak milý Milane,
jak nahoře se žije,
posílám básně do nebeského šuplíku,
ať donesou se Ti v andělském kufříku.

Plakal jsi nad synem,
že vzal ho Bůh dříve než Tebe.
Byl stejně starý jako já.
Rozhovor pro uklidnění.
Báseň, co žije i v zamlžení.

Pracoval jsi na dolech,
aby jsi rodinu uživil.
Zažil si mnoho tvrdých chvil.
Ať je Ti hlína lehká
a má slza objemná
za přátelství děkuje.
S básní dovesluje.

Nebe je čisté
a má náruče jisté.
Báseň ať zahřeje
a k Tobě dopluje.
Ach, vzkříšení Boha naděje.
I báseň smrti ulevuje.