Kdybych

Kdybych přestala psát
i slunce by přestalo hřát
a vichr by pohřbil duši,
co životem buší.

Pták za oknem by neměl ochranu,
zpíval by bez důrazu.
Jsem sama sobě divákem
v kusu i lánu beru vjem
a vlhnu i se svíjím poklusem.

Harpunu mám neobratnou
i piji vodu slanou,
s níž klopýtám branou.
To pole mé je zorané
miliardou svítání
a je počátkem mého psaní.

Ruce jsou zárukou,
že srdce plyne námahou
pro trpící i pro Ty se záduchou.

Jsem u pramene v blaženosti dne
v sevření jantarů i jinotajů.
Dávám cit do příběhů.
I kdybych já nebyla,
slovo bude žít
i v luně dá ruku
a víru vít.

Báseň chtěla rány šít.
Má věčnou niť i štít.