Seděli jsme spolu u hořící svíce
Zraky pevně upírali do jejího plamene
Tajnosti našich životů
Se proplétaly vlahou nocí
Až vyplašily netopýra v podkroví
Řekli jsme si věci, co nikdo jiný neví
Otevřeli rány čerstvé i ty dávno zhojené
Ze srdcí do uší vedla jejich cesta...
Zdál se to být dobrý nápad
Svěřit vše do plamenů svíce
Až nad ránem, když svíce dohořela
A do svítání zbylo ještě spoustu času
Lehli jsme si tam, kde znívá naše milování
Hledíce do tmy sčítali jsme hříchy
Protože žádný z nich v plamenech neshořel
Děkuji za komentář. V tomto případě nejsou hluší, jen si vzájemně nejsou dárci ani příjemci těch hříchů. Nemají navzájem moc se od nich očistit. Jen přijmout toho druhého takového, jaký je.
13.08.2022 08:53:45 | Lexi
Marné žatvy plevele, když zas vypadlých semen. Když dva hluší jen "svém" monologu pravdy, očista se neprobere. Jen dál si mezi dvěma dříme na špinavé pelesti*
12.08.2022 02:22:01 | šerý