Mám srdce, které nedoslýchá...
Mám srdce, které nedoslýchá...
A rozum? Ten léky měl by brát.
Na bolest, co jak láva šplíchá
a na povrch chce se drát.
Mé srdce právem neslyší.
Zpověď tvých myšlenek ho míjí.
Úzkost padá mi na duši
a rozum, ten v křeči dál se svíjí.
Co se srdcem, jež nerozumí
němým slibům lkavých vět.
Zas rozum, svým dechem tlumí,
v co proměnil se kolem svět...
Komentáře (10)
Komentujících (7)
Doporučit
Tisk
Už jen ten název je super!
Moje srdce většinou slyší dobře, ale rozum předstírá nedoslýchavost...
12.09.2023 14:56:29 | Koala
Máš srdce, které nedoslýchá, ale které láskou dýchá.
Jak kdysi napsal J.Seifert:
Možná, že: „ Slyší to, co jiní neslyší, bosé nohy chodit po plyši.
Vzdechy pod pečetí v dopise, chvění strun, když struna nechví se“.
Jen doufám, že: „Nezaslechlo lásku odcházet, když prvně rtů se dotkl ret.“
Hezky napsané...opravdu nedoslýchá? Ale slyší a věří, že porozumí.
30.11.2022 14:03:42 | blues
Kéž srdce vždycky vyslyší,
slova, která za to stojí,
ty co nenechají šrámy na duši,
srdce se srdcem láskou spojí...
Ráda jsem četla, Pitt... Krásný den:)
05.11.2022 14:23:08 | Emily Říhová
Po odmlce sis opět pěkně pobásnila.* O srdci, o rozumu a jejich střetu. Však někdy marný boj. Jizev zanechají a ty jen časem zhoj.
To vyústění básně poslední strofou, je super vyjádřené*
11.09.2022 17:25:12 | šerý
To je škoda být hluchý tam uvnitř.) bude lépe a lépe.)
10.09.2022 21:24:22 | Constantine