11. září

Včera jsem si vzpomněla,
že tenkrát jsem se na televizi dívala.
Postupně bledla a nechápala.
Obraz budov, co padá.

Nevinné životy a pietní řada.
Tluče mi srdce při pomyšlení,
že nic bezpečno není.

Datum smutné a životy ztracené.
Lituji rodiny vzdálené.
Tenkrát jsem se synem seděla.
Byl malý a já ho kojila.

Budoucnost lepší bych mu přála.
Vzpomínám, jak jsem ho hřála.
Den utichá.
Živím se z mála.