Podzimní melancholie

Podzimní období dere se pod kůži,
nejen příroda barvy mění,
nastal čas, kdy i nitro se otuží,
duše přechází do zatmění.

Zpočátku pomalu, nenápadně,
myšlenky chmurné se objevují,
list po listu chřadne a vadne,
duše i srdce ho následují.

Dehtové myšlenky zevnitř mě plní,
naději pohlcují, suplují nicotou,
temno mě dusí jak had tvořen z trní,
vydechuji sebe, stávám se prázdnotou.

Je to jen dočasné, říkají optimisté,
vrátí se jaro, s ním obrození,
nezbývá než zkusit vydržet,
než přijde duše snad vysvobození.

Zatímco čekání srdce odbíjí,
hledám zdroj světla v temnotě bytí,
tok času naději pomalu ubíjí,
než hledat a doufat však není zbytí.