Za lepší svět?

Ach můj drahý, synu můj,

jak pak se dnes máš?

Štěstí mého života,

na copak teď vzpomínáš?

Matinko milá, tebe v srdci mám,

rozhlédnu se kolem, v pozoru sám.

Vzpomínám na domov, na naši ves,

na náves kouzelnou, na široký les.

Na šumění potoka, na milou tvář,

na oči modré, na jejich zář.

Stojím tu v pozoru, na tváři slzy,

dva slané potůčky.

Vzpomínám, jak oči plakaly,

vzpomínám, jak sbohem dávaly.

Sbohem má milá, sbohem maminko,

uvidím vás snad?

Za střelby, řevu bolestí,

odcházím bojovat.

Pro lepší zítřek, pro lepší svět,

i bratru život ukrátím,

teď nesmím otálet.

Toliko obětí, toliko ztrát,

krev na mých rukou,

Čeho se mám vzdát?

Své nitro jsem zaprodal, 

s mou duší ďábel si pohrává,

maminko milá, to je mi úleva.

Vidět tvou tvář, veselou, jak září,

naposled zahlédnout světlo,

než všechno potemní,

jak inkoust v kalamáři.