Sedm let

Dvěstědvacet milionů a sedmset dvaapadesát vteřin,
ty tři miliony a skoro šest set osmdesát tisíc minut,
je jednašedesát tisíc a třista dvacet hodin,
přesně dva tisíce pětset padesát pět dnů,
kdy čas od času chodíš za mnou do mých snů.

Kde jsou znovu vřelá objetí,
kde zeptáš se :"Co je ti?"
kde tvůj humor rozjasní každou tvář,
prál bych si s Tebou znova objevovat dětský slabikář.

Nechat se učit jezdit na kole,
a spolu chodit za trubky píct buřta na ohni,
nebo koukat v kuchyni,
jak se tam na kamnech cosi klohní.

Nechat se hubovat za bordel v pokoji,
a smát se spolu špatným vtipům,
a navečer si skočit na pivko,
to vše a mnohem víc bych rád,
ale můžu maximálně u tvýho okýnka stát.

Posílám Ti nahoru pusu na tvář,
a po vlasech pohlazení,
a vzpomínku na dny kdy bylo líp,
snažím se jak to jde tu bez tebe žít,
bez toho všeho co tu není.

A tak tu sedím, brečím a vzpomínám.
Na to jak fajn se tenkrát zdál ten svět
Protože v srdci Tě Táto! napořád mám,
chybíš mi táto, už sedm let...