Žluté listy letních lásek
leží v blátě u silnic,
málokdo už usmívá se
Tupé deště bijí chladně
střechy plných obilnic,
štěstí zbylo v láhvi na dně
Mlha zvolna smysly klame,
studí, co dřív mohlo hřát
O dušičkách tiše lkáme
Přišel podzim - napořád
Než zahřejem se u kamen,
přijde zase jarní den... ;)
Ráda jsem četla
04.10.2022 20:39:49 | Emily Říhová
Až mě poslední verš zneklidnil...
Jsi zřejmě přítelem hřejivého slunce stejně, jak já. No obrňme se přikrývkami, obklopme se sopkami kouřících se hrnků s čajem. Splín a vyprázdněnou šeď zažeňme do koutů.
Tvá pěkně popisná poezie se mi líbí*
04.10.2022 12:44:51 | šerý
Díky moc, za zastavení! Mám teď takové období, kdy si říkám, že všechno už vlastně bylo, vrchol mám za sebou a pomalu směřuju k finále a když do toho přijdou ty hnusné plískanice... Děkuji, že oceníš i styl, je to něco, co mě baví a mám to tak rád. Naopak mě moc nebaví ztrácet se ve vyloženě poetických kudrlinkách.
04.10.2022 17:13:07 | R.K.