Maminko! Tatínku! – Dceruško!
Maminko! Tatínku! – Dceruško!
Anotace: Když je bolest příliš velká, že nedá vyjádřit slovy. Kdo víte jak, pomodlete se za jednu rodinu zrazenou osudem. Prosím, zvažte svůj stav před přečtením, a křehcí, raději nečtěte. Omlouvám se.
Co říci matce,
jíž vzali naději?
A co říct otci,
jenž ji ztratil též?
- Nic
Slova jsou prázdná,
jak kýčovitý džbán.
Nic.
Děvčátko umře,
opustí tento svět.
A předtím bude uvadat,
jak utržený květ.
A co říct děcku,
co umře za pár let?
Kde není naděje,
už zbývá jenom víra.
Ukrutný! UKRUTNÝ!
Což nevíš? Dítě neumírá!
Dítě neumírá!
Co říci rodičům,
které zradí čas?
Zbývá jen obětí.
A potom? – Prázdno v nás.
Jak strašně
mýlil ses, Wolkere Jiří!
Více, než vlastní,
osamělé je umírání cizí!
Komentáře (23)
Komentujících (11)
Doporučit
Tisk
...
17.02.2023 10:10:31 | Pech
Výborné. Líbí se mi to.
02.01.2023 20:48:06 | Václav
Děkuji, i když se přiznám, že tuhle báseň bych raději nikdy nenapsala.
02.01.2023 20:56:57 | annanymsová
Je mi to jasné. Hned jsem si to uvědomil. Právě ty prožité situace dávají básním mnohdy sílu. Bohužel.
02.01.2023 21:00:29 | Václav
Tvé verše mi vehnaly slzy do očí....Přeji hodně sil...
27.11.2022 21:56:00 | Jarunka
Děkuji a omlouvám se za smutek, který jsem Ti přinesla. Přesto děkuji za Tvé přečtení a myšlenku na nás. Ať Tě dnes potká něco krásného! :-*
28.11.2022 11:25:26 | annanymsová
Nabízím tip na Třináctou komnatu Michala Davida, snad pomůže jeho vyprávění.I přes ohromnou bolest(zemřela mu dcerka) při své regresi, kterou podstoupil, pochopil proč se tak stalo a pak se mu velmi ulevilo.
04.11.2022 12:57:27 | Jeněcovevzduchukrásného
Děkuji. S některými osudy je těžké se vyrovnat a ještě těžší v nich najít smysl, ale člověk nikdy neví, kdy přijde věta která mu v jeho pochopení pomůže.
04.11.2022 17:41:05 | annanymsová
Vyrovnat se s tragédií je vždy těžké, obzvláště pro citlivější lidi.Moje Zlatá mamka si před dvaceti roky vzala život.Myslela na všechno a napsala nám krásný dopis na rozloučenou.Můj problém spočívá v tom, že jako křesťan vím, že dobrovolně by člověk neměl odcházet, zkrátka mám o mamku obavy.Život po životě od Dr.Moodyho je pro mě druhá Bible.Také lidé kteří prožili zážitky z kl.smrti uvádějí, že by si už na život podruhé nesáhli.Tvrdí, že sebevraždou se nic nevyřeší.Doporučuji si tuto Knihu přečíst, opravdu to stojí za to.
06.11.2022 16:12:03 | Jeněcovevzduchukrásného
Já se za ně pomodlím. Za sílu, za lásku, za odpuštění sobě i Bohu... Nedá se dát víc, než objetí a čas...
21.10.2022 16:26:43 | Narra
Myslel jsem si o sobě, že jsem dost
tvrdý chlap... Nejsem.
21.10.2022 09:26:55 | Kan
Omlouvám se upřímně za smutek, který jsem k Vám vnesla, a přesto děkuji za Vaše přečtení a myšlenku, kterou jste naší neteři věnoval.
22.10.2022 10:29:16 | annanymsová
Hodně smutný osud rodiny
..s tím žít
a nalézt radost do dní..těžké přetěžké
je tolik bolesti na světě..ach
20.10.2022 13:43:37 | jenommarie
Musí to být moc těžké.
20.10.2022 10:04:43 | paradoxy
Bolest nás, širší rodiny, je nezměrná, ale bolesti rodičů nesahá ani po kotníky. Ještě jednou se omlouvám se za smutek, který přináší tahle četba.
20.10.2022 11:33:23 | annanymsová
Nedokážu si to ani představit. Není se za co omlouvat. Přeji Vám všem hodně síly.
20.10.2022 11:43:07 | paradoxy