Voják

Schody do nebe mám daleko,
a do války mě nepustí.
tebe mám v dáli, maminko,
tak kdo mi kdy odpustí.

Já býval jsem vás všech král,
mládenec se srdcem zlatým,
a teď jsem v celém světě sám,
už nejsem panem bohatým.

Vzali mi rodinu, lásku zas,
a všechno do války poslali,
co na světě zbylo z krás,
když mi všechny odvedli?

V daleké cesty já jsem šel,
vyhrát zpět krásy své,
za hradby války jsem však neviděl,
jen slyšel nářky bolavé.

Bylo mi líto, lásky, rodiny,
DOMOVA, co prohrával,
kde je můj život rozmilý,
jenž kdysi jsem miloval?

Křídla si vzal a letěl pryč,
rodina v boji zemřela,
já neměljsem k válce klíč,
tak i láska se tam ztratila.

A co já te´d dělat mám,
všechno mi válka vzala,
chodím po světě sám a sám,
má víra mi uletěla.