Samota

 

Vykročil z vězení bílých stěn

kde nezaslechl měsíce milého slova

mříže samoty, co svazuje, ubíjí

učiní z člověka ustrašeného vola

 

Aby se v závěji opilé brodil

rozkopával řádky spadaného listí

šouravou chůzí hravého dítěte

 

Upřeným zrakem na obzor hledí

počítá zbloudilé načechrané bochánky

jak odírají smrky huňatým břichem

co nezakusily broučí naháňky

 

Navštěvuje smuteční síně

nabité smutkem lidské líhně

aby vyslechl prožitky zesnulých

 

Slova z tištěného cáru papíru

z úst imunního řečníka

promlouvaje k nebožtíku

 

Čas od času po obřadu

zavítal do poklidné kavárny

aby slzy deroucí se z očí

tiše v koutě nepozorován

potlačil sladkou chutí medovníku

 

Přemítal nad životem zesnulého

sám u stolu o čtyřech židlích

a tiše si pobrukoval

 

„Tam u nebeských bran“

 

Já zůstal jsem opuštěný

zůstal jsem sám…

 

https://www.youtube.com/watch?v=lRca7evReSs