Sklep, co už není mojí součástí

Sedím ve sklepě plném smetí na postylkové konstrukcí,
V hlavě ranec myšlenek a drog ale stejně si dám další injekci.
Tady mezi těma dřevěnejma očíslenejma kójema,
V bytovce kde jsem skoro 4 roky byla doma..

Najednou 30 dní na vystěhování, dali mi písemný vyhazov,
Já nenacházela jakýkoliv argument, nenašla sem v sobě vůbec slov.
Mohou za to drogy? Dokola se sama sebe ptám,
To jsem fakt byla tak omámená, že nezaregistrovala jsem, že je dnu padám?

Pravda, byt je kterému patří tenhle sklep je pro mě prokletí,
Ale vrací mi první krůčky, slova syna jeho smích a objetí.
Ale taky teror, věznění, a násilí,
Strach, deprese z bývalého co byl 12 let drogově závislí.

Pak zamýšlím se hloubš v duchu a vzpomínám,
na legrace s prateli a náš smích všem pičovinám.
Poté zase ale blikne myšlenka na milion nocí v slzách a samotě,
Na dny kdy tam bylo i 5 lidí a já se cítila stejně sama v temné prázdnotě.

Pak ten den… když můj syn.. Marek měl opustil
mě zbytek priority se držet a hlídat dočista opustil
Pak týdny co byla sem radši jinde než v tom bytě mezi těmi zdmi,
Na ulici hledala jsem únik z toho trápení ale čím dál jsem šla do pikové tmy.

A pak jsem byla už rozhodnutá to vzdát a přestat bojovat dál,
Anděl z nebe říká si ,,Sirka" mi ruku podal.
Rozhodl se semnou temné zdi bytu zdilet,
Poslední chvíle v tom bytě mít krásné, o ničem jiném nepřemýšlet.

Pak přijde nová kapitola života, ale asi ne nový začátek,
Jen osud ví, zda ta kapitola bude peklo nebo už příběh jako z pohádek.