Každý nějaký ten šrám na duši,
tiše schovává a netuší,
kdy přijde ten správný čas,
co přinese spoustu krás...
Hodně sil, Křemene
11.12.2022 15:34:29 | Emily Říhová
Silné.
Někdy je potřeba..nechat duši
ať naučí se sama spojit rány..
i s některými..naučit se žít
najít svou cestu, uvnitř duše klid**
10.12.2022 23:25:16 | jenommarie
Někdy se duše nespojí,
svoje rány nehojí,
sama sebe ničí,
ač se jí to příčí.
Avšak víme z historie,
čas ty rány stejně skryje,
daruje nám zapomnění,
na ošklivé probuzení.
Děkuji :-)
11.12.2022 00:12:11 | Křemen
... a třeba je to všechno tak, jak je nejlíp :) neopravuj, nemusí být všechno podle jiných
10.12.2022 16:10:56 | lawenderr
Možná, ale je fakt, že mám i básničky, který jsem napsal a pak si z nich vzal jen tu "základní myšlenku" a napsal podle toho něco jiného, co už bylo čitelný, mělo to význam a nepotřebovalo to úpravy. :-)
A vůbec nepíšu, natož abych upravoval, podle jiných. Kdo nepíše, toho nepovažuji za kritika a ten kdo píše, to je konkurence. :-D (samozřejmě myšleno s nadsázkou) :-D
10.12.2022 22:30:37 | Křemen
tipík za první strofku - bo to má super srovnáno :)
Tou druhou´s to trošku uspěchal, teda dle mýho :) - líbil by se mi krok ve stejném rytmu a udržet skvělý nápad a rým i u třech veršů předcházejících pomníku ... hele, ale jen za mě:) ty nic neměň! Poezie si stejně dělá, co chce - ale fajn ji potkat
10.12.2022 11:45:53 | lawenderr
Díky, určitě máš pravdu, dalo se to napsat líp, ta druhá sloka není taková, jaká by mohla být. Ale mám takové pravidlo, že co napíšu, to už nepřepisuju. Většinou když po sobě něco čtu třeba druhý den, mám nutkání to upravovat a pak je polovina věcí ještě horší, nebo ve finále úplně nepoužitelná. Takže většinou vše nechávám v původních verzích, ale třeba se k tomu někdy zase dostanu a napíšu to znovu a jinak. Každopádně díky za reakci :-)
10.12.2022 14:54:57 | Křemen