Přijď zpět

Sedím si pod svým černým mrakem,
z kterého prší,
mé srdce stává se vrakem,
hřeby z něj trčí.

Déšť máčí mi vlasy,
stéká po tváři,
to mám zas časy,
můj život sám je vytváří.

Spadl na mě smutek, splín,
proč tu nejsi, nepřicházíš?
Tak moc ses mi líbil.
Kdy tě zas uvidím?
Lásku jsi mi slíbil.

Šeptals to proti mým rtům,
že budeš se mnou, hladil mne po ruce,
zatím jen klesám v nicotu,
slibovals vše, ba i více.

Vím, že zas s úsměvem přijdeš zpět,
lehkým a bezstarostným, jak ty sám,
ale já to chci teď, hned!
Jsem trochu smutná, a proto se vám tady zpovídám...