Maska klauna

Skrývám slzy pod vrstvu úsměvu,
neb pláč přeci nic neřeší,
vím že dnes to ještě dovedu,
a zítřek ať si něco vyvěští.

Schovávám vztek za masku radosti,
vždyť mi není až zas tak cizí,
ale jak pozbudu poslední hrdosti,
ta maska taky s ní zmizí.

Maskuji samotu za kupu práce,
kdo pracuje, ten není nikdy sám,
ale po každé poslední várce,
bez masky potichu usínám.

I klaun si úsměvy maluje,
přes to že teď jsou mu cizí,
když ale déšť na něj žaluje,
jeho maska zmizí.