To je život

Chce se mi plakat, ale nevím proč.
Hrudník se mi svírá úzkostí, i tak
o tom nechci mluvit, jsem přeci rváč.
Předstírání je můj oblíbený znak.

Dívám se do zrcadla a přijde mi,
že oči mám vyhaslé,
stejně jako tváře, výrazně vybledly,
chybí jim života záře.

Mám strach ze všeho, co se může stát
ve světě, doma i mezi námi.
V mém životě, zdá se, není žádný řád,
slib mi prosím, že nebudeme jen dva "známí".

Rány z minulosti, se pomalu zacelují, ale
novými se nechávají překrývat,
bolí to víc, než si kdo představit dokáže,
na druhou stranu, to je život, ne?