Anotace: ...
Ač tu jsem
tak vlastně ne
Slzy vyschlé,
srdce z kamene
Vyprázdněné emoce
a ujištění,
že tu jsem
v prstu zapíchnutým
špendlíkem
Mezi lidmi,
ale vlastně sama
Mučíc se vzpomínkama
a vyprázdněnými kdyby
Od emocí odpojená
Strojená
Ve své hlavě zavřená
Ztracená
Za očima nikdo není
dneska už jsme všichni
přece
tak trochu odpojení
Ale, možná, kdyby. V zrcadle svých nemožných vin. Vždy k tomu, tak nějak, oklikou dojdeme*
Cesty se vzdalují. Připojení bez dotykové.
05.03.2023 15:54:58 | šerý
Ano. Musíme se sami napojit na svůj zdroj. Dnes je doba, kdy si musí každý razit cestu svou temnotou, temnotou světa, sám. I lásku si musí hledat sám. V sobě a pak v druhých, ve světě. A když ji najde... :-)
05.03.2023 11:35:11 | kozorožka