Věznitel

Jsem vězeň vlastních myšlenek,
za mřížemi, ale když se otevře klec,
nedokážu odejít, udělat jediný krok.
Dokážu jen nechat slzy stéct.

Chci utéct, ale jsem v řetězech.
Uvězněná ve své hlavě.
Třesu se, ne zimou, je to strach,
je tu prázdno, není nic kolem mě.

Dýchám jen z mělka a pomalu,
co když mi tu dojde kyslík?
Já na tomto pustém místě utonu?
Zbude po mně pláč nebo smích?

Sedím tu, kolena u hrudi, krčíc se.
Čekám na zázrak, ale ten nepřichází.
Chci vylétnout z této malé klece,
dokud můj věznitel spí...