Osobní
Osobní
Prázdné pokoje,
co nosí slzy.
I vzduchoprázdno vadí.
Sny šílené
a dějství z nití.
Samota, co duní.
A teď masku,
ať jiní to nevědí.
Úsměv, co herec napoví.
Kam se schovat?
Náruč není.
Zahazuji papír.
Hlava už psát neumí.
Život zvláštní osudí.
Zármutek mluví i ze zdí.
Jituško obarvíme si vajíčko.
Ona není.
Triangl šedivý.
Pronásledují mě stíny.
Žít bolí.
co nosí slzy.
I vzduchoprázdno vadí.
Sny šílené
a dějství z nití.
Samota, co duní.
A teď masku,
ať jiní to nevědí.
Úsměv, co herec napoví.
Kam se schovat?
Náruč není.
Zahazuji papír.
Hlava už psát neumí.
Život zvláštní osudí.
Zármutek mluví i ze zdí.
Jituško obarvíme si vajíčko.
Ona není.
Triangl šedivý.
Pronásledují mě stíny.
Žít bolí.
Komentáře (12)
Komentujících (7)
Doporučit
TiskKomentáře
Jednou jsme nahoře
jindy zase dole
až zas budeš o kus výš
přestane to bolet.
Posílám ti pohlazení po duši :-)
I po nejtemnější noci přijde svítání. Tma činí svítání krásným...
06.04.2023 19:57:46 | kozorožka
Neboj Jituško, věřím, že zase bude dobře :) Žít bolí - také to tak cítím momentálně, ale zároveň MOC dobře vím, že život umí být naprosto kouzelný, příjemný, hřejivě laskavý a člověk je přešťastný, že žije! :)
Držím Tě a dodávám Ti sílu - zvládneš to, milá Jituško :)
06.04.2023 19:44:23 | Ondra
Žít bolí a přežívat ještě víc.
06.04.2023 15:55:56 | Šimon Šrám